Je to podivná moderní magie, takový digitální okultismus, říká členka autorského týmu Digitálního spisovatele Anna Vošalíková
Umělá inteligence často silně polarizuje společnost. Co se stane, když dostane kreativní kontrolu nad texty pro rozhlas a jak spolupracuje s lidským autorem?
Digitální spisovatel je projekt Českého rozhlasu, který vznikl v roce 2020. Jak říká v rozhovoru šéfproducentka portálu mujRozhlas.cz Anna Vošalíková, tento projekt dává kreativní svobodu umělé inteligenci a její pomocí generuje literárně-dramatická díla.
Kde jste se s nápadem dát umělé inteligenci kreativní kontrolu setkala? Pocházel počáteční impulz právě od vás?
My jsme navazovali na projekt Digitální filozof Dity Malečkové a Jana Tyla (spoluautoři projektu). Tento projekt funguje podobně. Negeneruje povídky, ale filozofické texty. Přesně nevím, kdo s nápadem vyrobit něco v tomto duchu pro Český rozhlas přišel. Mám pocit, že to byl Jiří Malina, tehdejší ředitel marketingu a digitálních služeb, ale nejsem si jistá, nemůžu to nikomu připsat.
Projekt Digitální spisovatel už má od roku 2020, kdy byl poprvé představen na kontě 16 povídek, které jsou zpracovány jako podcastové série. Problematika AI, tedy Artificial Inteligence, ale často vzbuzuje mezi lidmi silné emoce. Jaký postoj zaujímají k umělé inteligenci posluchači Českého rozhlasu?
U té první série, kdy se o umělé inteligenci mluvilo relativně krátce, jsme se setkali s velmi smíšenými reakcemi. Byli takoví, kteří měli pocit, že Český rozhlas by neměl s umělou inteligencí žádným způsobem spolupracovat, že by pro rozhlas měli psát pouze lidští autoři. Někomu ty povídky přišly špatné, což je naprosto validní kritika. Byli i takoví, kteří to ocenili jako takový zajímavý experiment, ale třeba za těmi povídkami neviděli rozhlasovou kvalitu. A byli takoví, kterým se ty povídky líbily a přišlo jim, že už tehdy jsou autoři zcela nahrazeni umělou inteligencí. Což nejsou, nebyli a nebudou. Ale bylo to velmi rozporuplné. Myslím si, že některé povídky trošku utrpěly tím, když lidé opravdu neměli rádi AI a měli pocit, že je to něco, čeho je třeba se obávat a nelíbilo se jim to.
Myslíte si, že dokážete prostřednictvím tohoto konceptu zbořit předsudky lidí, kteří AI vnímají hlavně negativním způsobem?
O to jsme se více pokusili ve druhé sérii, kde jsme řekli autorům, kteří se na povídkách podíleli, aby oni sami promluvili o této svojí zkušenosti. Jedna věc je, že my jako Český rozhlas můžeme říkat: „Nebojte se, je to super.“. Druhá věc je, že autoři samotní řeknou, jak umělou inteligenci využívali. Já si myslím, že můžeme zbavit lidi jejich předsudků vůči umělé inteligenci tím, že o ní budeme dostatečně informovat, že budeme transparentní při jejím užívání. Když budeme zdůrazňovat, že se nejedná o snahu nahradit, že to není entita, která by měla vzít někomu práci, ale že to je nástroj, který může práci naopak rozvíjet. Takže bych si chtěla myslet, že bychom to měli umět, ale je to samozřejmě běh na dlouhou trať.
Na projektu Digitální spisovatel jste spolupracovala s odborníkem na umělou inteligenci Janem Tylem a filozofkou, pedagožkou a odbornicí na nová média Ditou Malečkovou. Jak vás tato zkušenost spolupracovat s odborníky z praxe obohatila?
Když jsme dělali první sérii, chat GPT (Generative Pre-trained Transformer) nebyl chat GPT, ale bylo to vlastně takové velmi rudimentární ápíčko. To znamená takové dřevní rozhraní na komunikaci s umělou inteligencí. A k tomu měl právě přístup jenom Honza, takže ten si opravdu užil té první série. Generoval stovky povídek, překládali jsme to a bylo to strašné. Dita naopak přinášela perspektivu jednak uměleckou, protože sama je i umělkyně, ale taky perspektivu výsostně etickou, kdy jsme právě řešili filozofické otázky, které jsou do značné míry s umělou inteligencí spojeny dodnes. Byla to nesmírně obohacující spolupráce. Oni jsou bezesporu průkopníci v té oblasti a byl to koneckonců i jejich projekt Digitální filozof, který nás na myšlenku něco takového udělat přivedl. Bez nich by to určitě nevzniklo.
Co se týče té etické oblasti, dostali jste se někdy do situace, kde jste narazili?
Zasekli jsme se na tom autorství. Na tom, kdo je vlastně autorem těch povídek. Víme, že autorem rozhlasového zpracování jsem já, ale kdo je autorem těch textů, je samozřejmě věčná otázka, která se neblíží k nějakému rozřešení. Je vlastně legrační sledovat, že když jsme teď pracovali na třetí sérii Digitálního spisovatele, kterou generovala čistě AI, tak jsme ve stejném bodu toho diskurzu ohledně autorského práva, jako jsme byli před třemi lety u toho začátku. V té druhé sérii to bylo samozřejmě snazší tím, že jsme měli lidské spoluautory. Oni jsou pak i autory těch výsledných textů, protože i když použili nějaký výstup z té umělé inteligence, vždycky ho transformovali tak, aby to nebylo jako pěst na oko. Vždycky tam byl autorský zásah. U první a třetí série autorský zásah do textu není žádný. Ten výstup je takový, jaký jsme ho dostali od umělé inteligence. Každopádně autorství je obrovská otázka spojená s etikou užívání umělé inteligence při generování textů.
AI jste ve druhé sérii povídek, kde jste využili model umělé inteligence GPT3, nechali spolupracovat s českými autory a autorkami. Vy sama jste se na projektu podílela i jako spisovatelka, přispěla jste hororovou povídkou Spiritista. Můžete přiblížit, jakou metodu spolupráce s umělou inteligencí jste zvolila?
Já jsem zvolila tu jedinou, kterou nikdo jiný nechtěl udělat, protože my jsme autorům dali na výběr z nějakých předpřipravených modelů té spolupráce a jeden jsme si nemohli vyzkoušet, protože žádný z těch autorů ho nechtěl udělat, takže připadnul na mě. Zvolila jsem metodu, která zapojuje umělou inteligenci ryze obsahovým způsobem, řada autorů se ale s AI střídala ve psaní nebo brainstormovali nápady. V mé povídce se objeví tři sny a já jsem chtěla, aby jeden z těch snů kompletně vygenerovala umělá inteligence. Ty další dva sny, které se tam objevují, se mi opravdu zdály. Takže ten model, který jsem zkoušela u té své povídky, je model interakce založený na vyloženě obsahové, ne strukturální integraci AI nápadů do toho textu.
Splnila spolupráce vaše očekávání? Je něco, co vás vyloženě překvapilo?
Překvapilo mě, že to bylo schopno vygenerovat něco, co by se mi velmi snadno mohlo zdát, což si myslím, že spíše svědčí o mém mozku než o umělé inteligenci. Ale ano překvapilo mě, že bylo z čeho vybírat. Z nápadů, které to mělo, se mi jich hodilo několik. Nebylo to tak, že by jeden byl dobrý a čtyři stály za nic. Překvapila mě ta kreativita, stejně jako mě překvapuje už od první série.
Faktem o umělé inteligenci je, že se učí na nespočtu hotových děl od lidských spisovatelů. Odkud přejímá jejich postupy a vzorce tvoření. Do jaké míry lze tedy nazvat takový příběh, kde jakýmkoliv způsobem zasahuje umělá inteligence originálním?
To je hrozně zajímavá otázka. Myslím si, že velmi záleží na autorském přístupu toho, kdo s umělou inteligencí pracuje. U první série máme u všech povídek zápletky, které se neobjevují v žádném textu, o kterém bych věděla. Což samozřejmě nemusí znamenat, že se neobjevují v žádném jiném textu. Neznám všechny texty na světě a ten dataset je obrovský. Ale myslím si, že jakýkoliv příběh, na kterém se podílí umělá inteligence, lze považovat za autorský a originální, pakliže má originálního autora. Dovedu si představit, že kdybych já teď měla zpaměti přepsat Romea a Julii, bylo by to do jisté míry autorské dílo, protože jazyk, který používám, je jiný než u originálu. Asi bych si tam něco přidala, něco bych vynechala, něco bych zapomněla a myslím si, že bych mohla být relativně komfortní v tom říct, že je to moje autorské dílo, protože jsem ho napsala já. Stejně tak bych ho psala s vědomím toho, že čerpám ze všeho, co čtu, že čerpám ze všeho, co jsem kdy viděla, že můj soubor žitých zkušeností je velmi podobný tomu datasetu, ze kterého se učí umělá inteligence. Takže myslím si, že ano. Pakliže má originálního autora, jehož cílem je předat originální autorský nápad, může vzniknout originální autorské dílo i takhle.
Lze v souvislosti s Digitálním spisovatelem mluvit o tom, že AI disponuje fantazií?
Já si myslím, že ano. Myslím si to, protože jsem techno optimista a mám ráda umělou inteligenci a ráda ji různě antropomorfizuji. Ráda s ní interaguji jako bych interagovala s člověkem. Chtěla bych si myslet, že se dá (v souvislosti s AI) mluvit o fantazii. Myslím si, že ten proces není až zas tolik jiný jako proces fantazie u člověka v tom smyslu, že člověk má samozřejmě větší kapacitu pro fantazii, ale pořád pracuje s datasetem informací, které za svůj život nasbíral. Stejně jako umělá inteligence pracuje s datasetem, který za svůj život nasbírala. Takže si myslím, že ano. Byť samozřejmě chápu, že fantazie je něco, na co si neradi necháváme sahat.
Lidští autoři často procházejí dlouhými tvůrčími procesy, často čerpají z vlastních zážitků. Musí si připravovat rešerše a tráví hodiny nad přepisováním textu do jeho nejlepší podoby. AI má v tomto ohledu nezpochybnitelný náskok. Není pak tedy využívání AI ke tvorbě textů do jisté míry znevažováním práce lidských autorů?
Myslím si, že o znevažování se nejedná. Myslím si, že to je zjednodušování ne ve smyslu, že jim (autorům) to něco zjednodušuje, ale v tom slova smyslu, že jde o jednodušší pohled na velmi komplexní téma. Umělá inteligence ten proces vlastně napodobuje stejně, jako si dovedu představit, že dítě napodobuje. Pakliže nebudeme komparovat, nemůžeme vzít povídky, jako jsou výsledky první série Digitálního spisovatele a říct: „Tohle je na úrovni tvůrčího procesu mladého začínajícího autora.“ Není. To lidské úsilí bude nezměrně větší a myslím si, že to výslednému dílu propůjčuje naprosto zásadní přidanou hodnotu právě proto, že to vzešlo z nějakých emocí, protože to vzešlo z nějaké žité zkušenosti. A také právě proto, že to vzešlo z fantazie. Ta umělá inteligence, ty generativní modely jsou vždycky jenom zjednodušením nějakého procesu, jeho napodobeninou, dejme tomu. Ale nemyslím si, že jde o devalvaci, protože ty dva procesy nejsou stavěné na rovinu.
V letošním roce Digitální spisovatel představil další pětici povídek, zahrnující thriller, pohádku a rozhlasovou reportáž. Máte vy osobně v této sérii nějakého favorita, kterého byste doporučila čtenářům?
Mně se moc líbí Zapomenutý portrét. Je to značně melodramatická povídka s velmi melodramatickým přednesem. Já jsem chtěla nějaký gotický horor nebo takový romantický hutný gotický horor. Takže to se mi líbilo. Líbí se mi, že to není tak formalistické jako ty povídky, které tam mám. Jedna z nich je legenda, která se jmenuje Zrada na poli. Tam se právě objevují fráze, které se velmi často objevují u začínajících autorů nebo autorů, kteří nemají fantazii jako: zuby jako břitvy, vlní se jako moře a tak dále. Jsou to všechno takové základy, na které člověk narazil v nějaké literatuře. Myslím si, že to se zase tolik v Zapomenutém portrétu neobjevuje. Líbí se mi to moc. Je to velmi dramatická, divná jednohubka. Je k tomu taková zásadní fatální houslová hudba. Ta mi přijde nejlepší asi z té třetí série.
Jaká tři slova podle vás nejlépe vystihují Digitálního spisovatele?
Mně se na tom projektu moc líbí, že je to taková podivná moderní magie. Takový digitální okultismus. Ten projekt mám hrozně ráda. Přijde mi, že je jiný. Z toho, co jsem teď řekla, vyplývá, že bych tam chtěla zařadit tu fantazii, protože si myslím, že ten projekt je nejenom založený na fantazii, ale zároveň nutí lidi fantazii zapojovat. Ať už v tom smyslu, jestli by to nenapsali líp, jestli by to uměli napsat stejně nebo hůř, jestli by s těmi motivy, které se tam objevují, uměli pracovat líp. Jestli je tohle třeba obsah, který jim vadí konzumovat. Myslím si, že to je zásadní při kombinaci něčeho, co je tak jako divné, takové syntetické médium. Takže určitě fantazie, to je jedno slovo, a protože to říkám tak strašně často, ale přijde mi, že ten název byl nakonec zvolen dobře, tak je to Digitální spisovatel. Fantazie a Digitální spisovatel, protože to je, co to je. Není to nic víc. Není to žádná metafyzická záležitost. Je to prostě digitální napodobenina lidského autora, která více či méně úspěšně napodobuje něco, co je výsostně lidská práce.
Autorka rozhovoru je členkou studentské redakce Prix Bohemia Radio.
